Úterní ráno prakticky kopírovalo to pondělní. Přesto pár rozdílů by se našlo. Předně jsme si prožili tropickou noc. Nevím přesně, kolik stupňů v půl šesté ráno bylo, ale stoprocentně přes dvacet. K snídani míchaná vajíčka, rychlé kafe s mlékem a s Andra Veronou a v půl sedmé sedáme do auta, když teploměr leze strmě vzhůru.
Naše cesta z ubytování na okruh Villicum měří asi 15 km a tvoří ho čtyři zatáčky, všechny doprava. Jezdíme to v rozmezí 12 až 20 minut. Záleží, kdo řídí. Když je to třeba trojnásobný mistr Evropy v rallyecrossu Jarda Kalný starší, jedeme v místech, kde je povolených 80 km/h o šedesát víc. Když řídí opatrný Mára Vincik, rychlost nepřekračuje 120 km/h. Naštěstí policisté nás jen zdraví a usmívají se. Dnešní cesta s juniory z hotelu ale byla o poznání jiná než včera. Bylo znát soustředění, ale také únava a nervozita. Prostě, skončila legrace. A Roba Friedricha ještě čekala výměna a úprava hadic od chladiče, aby vůbec mohl vyjet. Deset minut, jen jeden pokus…
Nervozita by se dala krájet. Ten pocit, být u toho, vědět, že se může cokoli podělat a na začátku druhého dne bychom mohli skončit, je nepopsatelný. Jste prostě součástí týmu, který sem, přes půl světa, přijel udělat nějaký solidní výsledek a nechcete prostě skončit na začátku druhého dne. A tak ani nedýcháte a v duchu se modlíte. Robo to ale zvládl na jedničku s hvězdičkou a na sekundu přesně. I když, abych byl přesný, měl ještě cca 20 vteřin k dobru…
Chladit by to tedy mělo, ale jak to pojede? Robo Friedrich totiž nestihl vyměnit ani zadní pneumatiku, natož přední. Obě přitom vypadají hodně mizerně. Ovšem, teď se řešili priority – pneumatiky ještě nějaké špunty mají, takže dopředu se to snad pohybovat bude, ale bez funkčního chlazení?!
Už po prvních dvou testech se ukázalo, že zvolená taktika: každý den nová zadní pneu, každý druhý den nová přední – fungovat nebude. Když prohlížím přední pneumatiky u všech tří kluků, je to tragédie. Boční špunty buď nejsou, nebo jsou vylomené, v nejlepším případě jen sjeté. Avšak dnešní strategie zní vcelku jednoznačně a jasně – přežít. I dnes je hrozné horko, snad ještě větší, než včera. Sice u nás v Česku občas zažíváme 35 až 38°C, na sluníčku přes čtyřicet, ale u nás je pořád ještě nějaká vlhkost. Tady není žádná. Když se večer v osm hodin vykoupu v hotelovém bazénu, plavky mám suché za cca 15 minut. Včera jsem si večer, když už se setmělo, přemáchnul kraťasy. Za půl hodiny byly jen trochu vlhké v oblasti pasu a kapes.
Tedy, závodníci dýchají suchý, vařící vzduch. Pokud si to chcete vyzkoušet, jak se asi cítí, doporučuji zapnout fén na vlasy a z půl metrové vzdálenosti si s ním foukat do úst… Když jsme dnes mluvili s Martinem Gottvaldem, který jede svou už 28. Šestidenní v životě, tentokrát pod Slovenskou vlajkou, říkal, že takové podmínky a tolik odstoupení v prvním dnu soutěže ještě nezažil.
Ale kluci to dávají. No a my taky, i když nemusíme tak trpět, jako oni. Přiznám se, že poprvé mi nevadí, že nejedu na motorce a přejíždíme v trojúhelníku hotel-paddock-testy, autem.
Naštěstí jsou kluci vcelku v pohodě, jak v té fyzické, tak i té psychické, která je tady snad ještě důležitější. Vidět totiž svoje soupeře, jak leží na přejezdech, zvrací v časových kontrolách, jak jsou napojeni na kapačky s fyziologickými roztoky a jak to pomalu odpadává, není nic příjemného. Naštěstí na to pořadatelé zareagovali tak, že trať zkrátili časově o celou hodinu. Nutno říci, že právě tahle informace našim jezdcům, ale nejen jim, zvedla ohromně náladu.
Už v první rundě si ale Zdeněk, Jarda i Robo stěžují na slítané přední pneumatiky. Zdeněk je má opravdu v otřesném stavu. Ti dva ostatní v o nic lepším. Ale nejedou vůbec špatně. Všichni víme, že ani druhý den se nerozhoduje. Kluci se dostali do psychické pohody. Vše funguje jak má, Robanovi motorka funguje, pneumatiky sice ne, ale pořád jede dopředu. Marek Vincik se okolo třetí hodiny odpoledne podíval na teploměr umístěný ve stínu na okruhu Villicum. Ukazoval krásných 41°C. Když mi to řekl, polkl jsem na sucho – doslova. Ještě, že v tomhle pekle nemusíme jet.
Kluci naštěstí přijeli tak, jak měli, čekal na ně poslední servis dne, ve kterém chtěli přezout obě kola. Povedlo se to jen Zdeňkovi Pitelovi a Robertu Friedrichovi. Jardovi Kalnému se nedařilo obout přední, a protože ho dost výrazně tlačil čas, nasadil do přední vidlice pouze ráfek a jel do Parc Ferme. V celém paddocku byl za exota, ale na to my, Češi už jsme zvyklí.
Co se týče pneumatik, tak Robo měl tak trochu na kahánku. Ty jeho slicky ve druhém kole nechtěli zabírat pár kilometrů před posledním servisem v paddocku upadl v písku a měl problém se vyškrábat ven. Hlavní je, že jsou kluci natěšení na třetí den. Věříme, že začnou už zostra, protože po vypadnutí Italů se posunuli na šesté místo. Na páté místo, kde jsou Britové, jim chybí čtyři minuty a o necelou půl minutu více pak na čtvrté Argentince. To tedy znamená, že nic není rozhodnuto. Zítra na závodníky čeká nový okruh. Dvě rychlostní zkoušky nad přehradou vzdálenou od paddocku 60 kilometrů a jeden test nedaleko Paddocku.
Tak držte palce!
P.S. Večer jsme se dozvěděli tragickou zprávu. Dnes zemřel nizozemský závodník Albert Pos. Sdílel s námi týmové zázemí Němců. Bohužel se jednalo o tragickou nehodu na přejezdu mezi testy.