Cílová destinace – San Juan, Argentina. Pouhých 12 087 km vzdušnou čarou z Čímic nedaleko Sušice. Cesta přes oceán bývá vždycky dlouhá, s čímž jsme počítali také my. Ale že bude až tak dlouhá… Než ale začnu popisovat cestu připomínající Cestu kolem světa za 80 dní Willase Fogga, je na místě představit náš Czech Enduro Team, který bude na letošní Internacional Six Days Enduru, tedy ISDE, chcete-li Šetstidenní či „Šestce“, reprezentovat Českou republiku.
Dream Team of Argentina
Jezdci Jaroslav Kalný ml., Zdeněk Pitel ml., a Robert Friedrich vytvořili Junior team a budou tak bojovat o Junior Trophy, tzv. Stříbrnou vázu jezdců do 23 let. Manažerem týmu je Zdeněk Pitel starší a do jeho práce mu nejvíc povídá Jaroslav Kalný starší. Největším a hlavně nejhlasitějším členem týmu je Herbert Friedrich. Z toho jste si asi už asi všichni odvodili, že za zády juniorům stojí jejich tátové, bez nichž by toto dobrodružství vůbec nešlo realizovat. Velkým pomocníkem je Miroslav Havel – člověk, který stojí za úspěchy mnohých závodníků, jakými jsou například Kryštof Kouble, Patrik Markvart nebo aktuálně Jiří Hádek. Těchto sedm statečných doplňují dva ještě statečnější – Marek Vincik a Honza Dvořák, tedy já. Marek Vincik je skvělý fotograf, který se specializuje na závody endura a hard endura. Já jsem prostě jen Honďák, který tohle všechno tohle dobrodružství dokumentuje písmem, slovem a videem.
Cesta přes půl světa za… mnoho dní
A teď je na řadě ten příběh s hororovými prvky. Je to tedy dlouhý příběh ale já se ho pokusím zkrátit. Polovina týmu (Kalný a Pitel sen., Herbert a Robert Friedrichovi a Míra Havel) odjížděla na letiště do Frankfurtu v neděli dopoledne s tím, že odlet přímo do Buenos Aires je plánován krátce před devátou večer. Krátce po příjezdu na letiště jim však bylo řečeno, že let byl zrušen a bude řešen náhradní. Ten náhradní byl nakonec realizován ve středu večer, navíc s nutností rozdělení této skupiny. Jedna by letěla přes Peru a ta druhá přes Chile – finální přílet do Mendozy v pátek v noci – nemyslitelné!!!
Zbytek týmu odjížděl z Čímic v úterý ráno s plánovaným odletem z Frankfurtu po devatenácté hodině. Nechtěně jsme se stali možná nejvzdálenějším taxíkem ve městě, protože jsme se těsně před naším odletem zastavili pro polovinu výpravy, abychom je převezli na letiště. Sehnali totiž let, který by je měl dostat do centra závodů dříve než nás – místo o dva dny jen o pět hodin.
Naše následné problémy se zamluveným autem v půjčovně v Mendoze, kam jsme přistáli posledním, mírně zpožděným letem, v tomto kontextu asi ani nemá smysl zmiňovat, protože se jednalo jen asi o dvouhodinové zdržení.
Paddock
Po pár hodinách spánku jsme vyrazili do paddocku, kde na nás čekaly zavřené bedny s překvapením, v jakém stavu přežily motorky. Naštěstí vše bylo bez problémů… Kromě pár nepodstatných věcí, které se zapomněly přibalit už v Čechách, jako kryt pod motor na Gas Gase Roba Friedricha, a krytů na chladiče obou motocyklů Sherco Jardy Kalného, bylo vše v pořádku.
Prostředí paddocku je skvělé. Však se také na velmi mladém okruhu Circuito San Juan Villicum konají závody WSBK, kde vítězili například Jonathan Rea nebo Álvaro Bautista. Jenže co by byl okruh bez lidí? Pokud nepanuje přátelská atmosféra, můžete být ve zlatém paláci a stejně to nebude ono. Jenže tady se snoubilo všechno se vším, takže když trávíte hodiny pohybu po závodním okruhu a přitom se na vás ještě všichni usmívají, jsou ochotni pomoci, komunikují s vámi, tak jste tu prostě rádi.
Tímto také míří poděkování za spolupráci německému národnímu týmu, který pro nás nejen zařídil místa pro naše motorky v lodním kontejneru, ale zároveň můžeme s nimi sdílet profesionálně připravené zázemí a pomoci v rámci tohoto závodu.
Život v San Juan
Jsme v jižní Americe a to je prostě jiný svět. Pro nás středoevropany v mnohém nepochopitelný, ale nádherný. Takto to tedy vidíme doslova po pár dnech strávených v San Juanu, kde litr prémiového benzínu, který se tu nazývá NAFTA!? stojí okolo 400 argentinských pesos. Ptáte se, kolik je to na české koruny? Dobře, prozradím vám to, ale prosím, seďte si, ať vás to neporazí – podle našeho kurzu, který jsme dokázaly sehnat, kdy jedno Euro je cca 1000 pesos, zaplatíte za litr benzínu asi 10 korun… Poctivý argentinský steak v luxusní restauraci s oblohou vás vyjde na cca na dvě stovky. „Sedmička“ špičkového argentinského červeného vína vás v obchodě přijde už na 50 korun a tak by se dalo pokračovat dál. V každém případě se o životě v Argentině rozepíšu v některém v dalším článku, protože to opravdu stojí za to.
Endurové tratě
Štěrk, písek, vyschlá, kamenitá řečiště, sucho, horko, prach. Jednoduše řečeno povrch, který u nás nikde nenatrénujete, ale je třeba se s ním poprat. Naši kluci mají za sebou pár desítek minut na tréninkové trati a nadšením neoplývají. V každém případě sázím na jejich houževnatost, nadšení a samozřejmě i zkušenosti.
Můj pohled hobby endurového jezdce na zdejší „enduro krajinu“? Jednoduše řečeno, tady si chceš zařádit – benzín skoro za děkuju, enduro trať už skoro ve městě a mimo něj prakticky všude. Nikdo neřeší, v jakém stavu je tvůj stroj, že nemáš Registrační značku, nic neznamená, nikdo neřeší, kde jezdíš a tak bys tady z motorky nesesedl.
Několik faktů na závěr
V pondělí se na start 97. ročníku postaví 12 Trophy týmů, 11 Junior týmů, 8 ženských týmů a osmdesátka klubových týmů včetně slovenského, ve kterém figurují dva Češi a jeden Maďar… Martin Gottvald, Petr Borkovec a Norbert Jäger. V rámci individuální soutěže se na start postaví jeden Brazilec, jeden Fin a také Katsuyuki Namegawa – jediný Japonec ve startovní listině. A za šest dní urazí závodníci stovky kilometrů v náročném terénu.
Další pokračování zítra…
Honza Dvořák
Czech Enduro Team